Mezinárodní
Multižánrový
Festival
© Jaroslav Brabec
„Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.”
Arnošt Lustig
Podpořte FestivAL100 a staňte se i Vy nositelem odkazu Lustigova humanismu.
QR kód naskenujte pro platbu přímo ve své bankovní aplikaci.
Případně můžete přispět převodem na účet: Komerční banka, 123-774290267/0100
Mezinárodní literární soutěž Mladí HUMAN-isté
V rámci jubilejního programu FestivAL100 probíhá na středních školách v Brně, St. Pöltenu a Vídni druhý ročník mezinárodní literární soutěže Mladí HUMAN-isté. Jejím posláním je rozvíjet v mladých lidech tvůrčí talent, učit je toleranci, humanismu a demokratickým hodnotám. Východiskem je přitom práce s literárním a filmovým odkazem a životním příběhem spisovatele a přeživšího holokaustu Arnošta Lustiga.
Literární příspěvky v žánrových kategoriích úvaha, báseň a povídka hodnotí v Rakousku a Česku tříčlenná odborná porota spolu se studentskou porotou.
Představujeme složení poroty:
Česká porota
Markéta Pilátová je spisovatelka, překladatelka a novinářka. Vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde šest let pracovala jako odborná asistentka. Dva roky působila jako lektorka češtiny na katedře slavistiky ve španělské Granadě, poté odjela na 12 let do Argentiny a Brazílie, kde vyučovala potomky českých krajanů. V Latinské Americe začala psát romány a knihy pro děti, silně inspirované tamním prostředím a příběhy českých exulantů.
Jako novinářka píše především pro týdeník Respekt, v němž byla také nějakou dobu zaměstnána a často spolupracuje s Českým rozhlasem. Je autorkou řady románů, povídkových knih, básní a třinácti dětských knih. K nejznámějším románům patří Žluté oči vedou domů (2007), Tsunami blues (2014) nebo S Baťou v džungli (2017). V roce 2025 vyšel v nakladatelství Odeon román Hnízda. Její knihy byly přeloženy do dvanácti světových jazyků.
Petra Procházková je česká novinářka a humanitární pracovnice. V roce 1992 odjela jako zpravodajka Lidových novin do Moskvy a působila na území bývalého Sovětského svazu až do roku 2001. Byla zpravodajkou z řady válečných konfliktů v Asii i Africe, věnovala se krizovému zpravodajství. Založila soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, kterou společně s Jaromírem Štětinou řadu let vedla. V roce 2001 byla z Ruska vypovězena. Do roku 2006 pracovala v Afghánistánu. Po návratu do České republiky se věnovala zemím bývalého Sovětskému svazu, Střední Asii, Afghánistánu. Od roku 2018 píše pro Deník N, předtím téměř třicet let působila v Lidových novinách.
Petr Borkovec je básník, prozaik, překladatel. Od roku 2005 do roku 2023 byl dramaturgem a moderátorem pražského literárního café Fra. Píše pravidelné texty pro rozhlasovou stanici Vltava a různé literární časopisy a portály. Vyučuje na Katedře literární tvorby VŠKK.
Borkovec debutoval v roce 1990 sbírkou básní Prostírání do tichého (Pražská imaginace). V roce 2025 vyšly prózy Nějaká Cécile (Fra) a kniha pro děti Diktáty (s Andreou Tachezy; běžíliška). Jako překladatel se věnuje ruské poezii (Vladislav Chodasevič, Vladimir Nabokov, Jevgenij Rejn a další) a spolu s lingvistou Matyášem Havrdou překládá antické tragiky (mj. Sofoklés: Král Oidipus, Aischylos: Oresteia, Eurípides: Bakchantky). V roce 2024 vyšla v nakladatelství DharmaGai antologie Světlušky v rukávech s podtitulem Hmyz v japonských básních waka a haiku 8.–20. století, kterou přeložil s japanistkou Helenou Honcoopovou. V překladech japonské poezie navazuje na zkušenosti s korejskou poezií přeloženou v tandemu s koreanistou Vladimírem Puckem (Jasná luna v prázdných horách, Praha, Paseka 2001).
Rakouská porota
Michael Stavarič se narodil roku 1972 v Brně a v sedmi letech emigroval s rodiči do Rakouska. Vystudoval bohemistiku a žurnalistiku/komunikaci na Vídeňské univerzitě. Po studiu několik let pracoval v diplomatických službách, ale také jako externí vyučující inline bruslení na univerzitě. Od roku 2008 žije ve Vídni jako spisovatel na volné noze, překladatel a literární kritik.
Tvorba Michaela Stavariče je charakteristická kreativním přístupem k jazyku a kromě básní, románů, esejů a povídek zahrnuje také dětské knihy. Obdržel řadu ocenění – mimo jiné Adelbert von Chamisso-Preis 2012 a několikrát Rakouskou cenu za literaturu pro děti a mládež. V roce 2025 vyšel v nakladatelství Luchterhand jeho román Die Schattenfängerin (Lapačka stínu), v nakladatelství Limbus dlouhá báseň spüren (cítit) a v nakladatelství Leykam dětská kniha Faszination Wale (Fantastické velryby).
https://topos.orf.at/archive-des-schreibens-michael-stavaric102
Ana Marwan, narozená 1980 v Murské Sobotě, vystudovala srovnávací literaturu v Lublani a od roku 2005 žije ve Vídni. Aktuálně publikuje v německém i slovinském jazyce.
Od roku 2014 se věnuje výhradně psaní a umělecké fotografii. V roce 2019 vyšel v rakouském nakladatelství Otto Müller Verlag její debutový román Der Kreis des Weberknechts (Pavoučí síť). Její druhý román Zabubljena (Zakuklená), napsaný ve slovinštině, získal cenu slovinských literárních kritiků Kritiško sito a v roce 2023 vyšel i v německém překladu. V roce 2022 obdržela Cenu Ingeborg Bachmann za povídku Wechselkröte (Ropucha). V letech 2023 a 2024 byla šéfredaktorkou prestižního časopisu Literatur und Kritik.
Erwin Uhrmann se narodil roku 1978 v Amstettenu, žije ve Vídni. Studoval komunikaci a politologii. Vydal několik románů, píše literaturu faktu, eseje i básnické sbírky. Společně s Johannou Uhrmann je také autorem cestopisů.
Od roku 2016 vede v nakladatelství Limbus edici Limbus Lyrik, která poskytuje přehled o současné rakouské lyrické tvorbě. Od roku 2021 je redaktorem rubriky Spectrum v deníku Die Presse.
Výsledky soutěže
Partneři soutěže
