Volná adaptace povídky Arnošta Lustiga Tma nemá stín stála na počátku kariéry tehdy osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů šedesátých let. V Démantech noci z roku 1963 je téma holokaustu nahlédnuto intenzivně subjektivním pohledem. Režisér vytvořil několik verzí filmu, než nalezl adekvátní audiovizuální tvar vypovídající o extrémním prožitku existence. Styl technicky i narativně provokativního díla sám Němec charakterizoval jako „snový realismus“, čemuž odpovídají nejen vizuální kompozice, ale i minimum dialogů a ticho jako dramatvorný prvek. Útěk dvou židovských mladíků z transportu smrti naturalisticky zachycuje stavy únavy, úzkosti, hladu a ohrožení. Obrazy úniku psychicky i fyzicky vyčerpaných mužů jsou prokládány asociativními retrospektivami, sny a halucinacemi, které zpřítomňují subjektivní vnímání obou protagonistů. Hrají: Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová.

Předobrazem filmu Démanty noci je Němcův krátký studentský film Sousto.