Obě povídky, TŘI Z JERUZALÉMA a ZÁŘE PŮLNOČNÍHO SLUNCE, se odehrávají až po skončení druhé světové války – první v obleženém Jeruzalémě roku 1948, druhá v Praze třináct let po osvobození od nacistické nadvlády. Co tyto dva příběhy spojuje, kromě osoby jejich autora?

Přestože jejich protagonisté dělí vzdušná vzdálenost skoro tří tisíc kilometrů, oba sdílejí silnou dramatičnost i úspornou přímost, která se vyhýbá patosu a stává se příznačnou i pro Lustigovu pozdější tvorbu. V obou příbězích se odráží snaha o přežití, nutnost vyrovnat se s novou realitou i tíživé existenciální otázky, na něž se jen obtížně hledají odpovědi. Je tu však ještě něco, co hrdiny obou povídek propojuje a s čím se může ztotožnit i divák: myšlenka, kterou později vysloví jedna z hlavních postav Lustigovy prózy, Dita Saxová – „Život není to, co chceme, ale to, co máme.“

Ve scénickém čtení povídek Arnošta Lustiga účinkuje rodinná herecká trojice Tereza Kostková, Carmen Mayerová a Petr Kostka za hudebního doprovodu Jiřího Lukáše (akordeon) a Anny Paulové (klarinet). Scénickou úpravu povídek vytvořila a režii má Eva Lustigová, dcera Arnošta Lustiga a spoluzakladatelka nadačního fondu. Spolu s ní a účinkujícími se po představení uskuteční beseda spojená s autogramiádou knihy Tři z Jeruzaléma vydané v jubilejní edici ke 100.výročí spisovatelova narození.

Ⓒ Dědicové, Literární úprava ke scénickému čtení: Ⓒ Eva Lustigová, 2026.